Historie

Nejstarší historii Příkaz a Hynkova dokládají stovky archeologických nálezů od kusu mamutího klu objeveného při hloubení základů příkazské sladovny v roce 1873, přes záhadné zmínky o nedochovaných soškách z pálené hlíny, nálezy hrobů a keramiky, až po unikátní zlomek římské nádoby s rytinou utíkajícího zvířete. Mimořádnou archeologickou hodnotu má i trepanovaná lebka z Příkaz a objevení středověkého dřevěného člunu v sesutém břehu Moravy u Hynkova.

První písemné zmínky o Příkazích jsou z roku 1250 a o Hynkově z roku 1437. Původně patřily Příkazy několika drobným šlechticům, ale postupně přecházely do majetku církve a od roku 1368 již celé Příkazy náležely olomoucké kapitule.

Podle pověsti stávala v Příkazích tvrz, a to na místě dnešních statků č. 44 a 45. Vedle pověsti tomu nasvědčuje i okolní terén, vyprávění o podzemních prostorách i místní název Městečko.

Až do 17. století jsou zmínky o Příkazích a Hynkově ojedinělé a neříkají nic o samotných obcích, o domech a o životě jejich obyvatel. V druhé polovině 17. století se poprvé objevují jejich jména a ze stejné doby zřejmě pocházejí i nejstarší stavby domů a jejich částí, které se dodnes zachovaly.

Hospodářský rozmach hanáckých obcí v 19. století se dotkl především Příkaz. Souviselo to se zrušením roboty a počátkem pěstování cukrovky na Hané. Původní hospodářské usedlosti již nestačily, a zejména v druhé polovině 19. století došlo k přestavbě skoro všech gruntů a zanikly tak desítky žudrů, které tvořily kolorit hanácké návsi.

• Příkazy v datech

Snaha zemědělců zpracovávat ve vlastní režii svou produkci se projevila stavbami řady rolnických akciových závodů, kam patří i příkazská sladovna a vznikem řady družstev, které v Příkazích reprezentovaly mlékárna a pekárna. Za úspěšným rozvojem obce stála místní rolnická záložna. S její podporou mohl vzniknout reprezentativní Záloženský dům. Příkazy patřily k mála obcím, které od dvacátých let 20. století postupně dláždily všechny místní komunikace.

Záloženský dům

Dominantou obce je budova záloženského domu. Postavený byl v letech 1919 - 1921 na místě obecního hostince „Na radnici“ olomouckým stavitelem ing. Janem Hublíkem. Podle vyprávění pamětníků bylo při dokončování hrubé stavby omylem zazvoněno poledne o hodinu dříve, a tak pracovníci odešli na oběd. Krátce po jejich odchodu se zřítil strop, a tak naštěstí nebyl nikdo zraněn.
Jak v době svého vzniku, tak i dnes tvoří přirozené centrum obce, kde se konají různá společenská a kulturní setkání. Má nádherný velký sál s jevištním zázemím, stylovou vinárnu, tělocvičnu s šatnami a restauraci s přilehlými klubovnami. Ve druhém poschodí jsou hotelové pokoje.

Obecní úřad

Budova obecního úřadu byla původně postavená jako jednotřídní škola. Do té doby byly Příkazy přiškoleny k Náklu. Otevření této samostatné školy v roce 1867 bylo pro obec velkým svátkem. V rámci oslav vystoupily pěvecké sbory z Přerova a Hnojic, hrálo se divadlo a obcí prošel lampionový průvod. Budova sloužila svému původnímu účelu až do roku 1912, kdy byla v její těsné blízkosti postavena nová trojtřídní škola. Poté sloužila jako obecní úřad s poštou, ve dvoře byla zbudována obecní šatlava (sobulka). V roce 2011 – 2012 prošla budova generální rekonstrukcí se snahou uvést ji do původní podoby.

Škola v Příkazech

Se stavbou budovy se započalo dle plánů místního stavitele Josefa Bracha počátkem března 1912. Práce pokračovaly rychle a do počátku školního roku bylo vše hotovo. Po úředním schválení budovy a vysvěcení nové trojtřídní školy zde bylo 22. 9. 2012 zahájeno vyučování se 186 žáky. Za první světové války sloužila část školy jako vojenský lazaret.
V 50. letech minulého století byla školní budova kompletně zrekonstruovaná a získala též moderní vzhled zcela v duchu tehdejší doby.
Ke stému výročí jejího postavení byla v roce 2012 provedena generální oprava celé budovy s obnovením původní secesní fasády.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje

byla postavena v letech 1924-26 příkazským stavitelem Josefem Brachem dle projektu brněnského architekta Gőttlichera. Kaple svým kruhovitým půdorysem připomíná slovanskou rotundu, vzadu se dvěma apsidami (sakristií a zpovědnicí). Ke slavnostnímu vysvěcení olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem došlo 7. listopadu 1926. Kaple je zároveň památníkem padlých a umučených z obou světových válek. Na umělecké výzdobě kaple se podílel olomoucký akad. sochař Julius Pelikán a akad. malíři Jano Kőhler ze Strážovic s Eduardem Milénem z Brna. Po sedmileté generální opravě v roce 1992 ji nově vysvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Kaple, zasvěcená slovanským věrozvěstům, je současně památníkem obětí světových válek. Svou architekturou se podobá románské rotundě se dvěma apsidami. Podle projektu brněnského architekta Gőttlichera ji postavil příkazský stavitel Josef Brach, kterého za tento čin prohlásil v roce 1927 papež Pius XI. rytířem Řádu svatého Řehoře Velikého. Na umělecké výzdobě se podíleli významní umělci – akad. sochař Julius Pelikán z Olomouce, akademický malíř Jano Kőhler ze Strážovic na Slovácku a Eduard Milén, akademický malíř z Brna. Na podzim roku 1926 ji slavnostně vysvětil olomoucký arcibiskup Leopold Prečan a mezi četnými hosty byl i strahovský opat Zavoral. Později se začala na stavbě projevovat zákeřnost bažinatého terénu, na kterém je postavena. V roce 1985 prošla kaple generální opravou, která se protáhla na dlouhých sedm let. Nově byla vysvěcena olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem

4. července 1992 při slavnosti rodáků.

Dům č.p. 26 „Malý žudr“

Příkazy jsou jedinou obcí v severní oblasti Hané, kde se dochovaly hned dva statky se žudrem. Dům č. p. 26 (Malý žudr) tu zůstal spolu s domem č. p. 50 (Velký žudr) jako poslední z 33 žudrů, které jsou zakresleny na katastrální mapě obce Příkazy z roku 1834. Oba žudry, které jsou udržovány především díky péči a porozumění jejich současných majitelů, patří k unikátům mezi památkami lidové architektury.

Dům č.p. 50 „Velký žudr“

Typickým znakem původního hliněného domu v hanáckém regionu je mohutný žudr se špýcharem (sýpkou) v patře, vystupující před vchodem do domu. V přízemí žudru byla prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěn, v patře sýpka s malými okny. Ještě v první polovině 19. století nebylo na severní Hané téměř gruntu bez žudru. Ve druhé polovině 19. století se však začaly stavět rozsáhlejší sýpky nad celým stavením a žudry, které se tak staly zbytečnými, byly postupně bourány.

Pomník (socha) Svobody

byl vystaven na místě, kde dříve stával „zábranský kříž“. Když se hledalo vhodné a důstojné místo pro jeho umístění, „zábranský kříž“ byl přemístěn nedaleko na neméně důstojné místo k domu č. 82 čelem k návsi, kde stojí dodnes.

Socha Svobody, dílo olomouckého sochaře Julia Pelikána, je komponována jako pomník obětem první světové války a oslava samostatné republiky. Svým moderním pojetím se liší od běžných památníků, které obce svým padlým spoluobčanům v té době stavěly. Slavnostně odhalena byla v 11. září 1921 v rámci oslav otevření Záloženského domu

Hynkovská kaplička,

postavena roku 1931 na místě původní dřevěné zvonice, je dominantou obce. V roce 2011 byla nákladně opravená a obohacená uměleckou výzdobou interiéru – skleněnou plastikou ing. Václava Tichého ze Skrbeně.

V kapličce jsou dva zvony – menší přenesený z původní dřevěné zvoničky s letopočtem 1740, druhý zvon věnovala kapličce v roce 2012 místní rodina Charvátova.

Vodní mlýn v Hynkově

Starou tradici mlynářství na řece Moravě připomíná dodnes budova mlýna. O jeho existenci se dovídáme z první písemné zmínky o obci z roku 1437. Vodní kolo nahradila bezmála před sto lety vodní turbína, která dodávala od roku 1921 elektřinu celé obci. Dnes se v mlýně nachází stylová hospoda, která je vyhledávaným cílem turistů, projíždějících po cyklistické stezce Litovelským Pomoravím.

Škola v Hynkově

K novodobé historii Hynkova patří i místní škola na návsi. Postavena byla v roce 1908. Její stavba trvala 3 měsíce a nejvíce žáků měla v roce 1918. Tehdy ji navštěvovalo 94 dětí. Po celou dobu své existence plnila významnou úlohu v rozvoji obce, zejména jejího kulturního a společenského života.